Naši manažeři

CEO Čarokrásný

Náš prvorozený. El numero uno. King. Největší sekáč. Aristokrat. Boss. Pan Kocour...

Pan Čarokrásný je s námi tak dlouho, že už to ani neodkážeme spočítat. Zažil s námi v dobrém i ve zlém tři byty (i ututlávání před zoofobními majiteli), mnoho procházek po břevnovských i vršovických parcích, přípravy a založení projektu Nuclear Holocats, postupné seznamování s pěticí rybožroutích spolubydlících i dvě nepříjemné přičichnutí ke druhému břehu na veterině...Odvážně ale táhne podnik dál a vždycky bude platit za nejvíce kontaktního manažera, který usedne na klín každé návštěvy v Holocentrále
a v rozvalení na klávesnici odsouhlasí každý email, který odesíláme.

Minulost pana Čarokrásného protíná zábavná genderová historka. Tehdy zhruba jednoletý chlupáč  se začal potulovat po rodinné zahradě, kam se pravidelně vracel za šunkovým výkrmem. Díky výrazně huňatým kalhotám a krásné hřívě vypadal jak výstavní norská lesní slečinka. Po dvou návštěvách a očkování na lokální veterině byl v průkazce stále vedený (po vzoru Koprfkinglovic číčy ) jako kočka Čarokrásná. Odhalení kastrovaného fešáka přišlo až o pár měsíců později, kdy se odpřechýlil na Čarokrásného. Dlouhosrstý evropský kocour s neznámou aristokratickou příměsí se už za mala odloučil od své smečky, se kterou těžce nevycházel. A tak se poflakoval po zahradách a jako upír vysával život z okolního ptactva, jednou dokonce nepohrdnul ani králíkem.  Nějaký ten týden se nechal přemlouvat, aby posléze nalezl svoje nejoblíbenější místo - na klíně Holocats krmičů, kteří bez potřeby se nějak zvlášť doprošovat neustále nakládali jeden kuřecí úplatek za druhým.

Profesorka Lemoura aka Lenora Lemourovatá

Domácnost s jednou kočkou je jako den s jedinou kávou. Rychle zatoužíte po další a než se vzpamatujete, máte jich k večeru šest. Vhodného parťáka k našemu aristokratovi jsme vyhlíželi delší čas. Tehdy ještě s naivní představou, že dvě kočky v domácnosti budou zásadním rozdílem (nejsou, množství si ve skutečnosti začnete pořádně uvědomovat až u pěti). Nabídka přišla najednou sama - to když známým domů tajně dcera pronesla mourovaté kotě, které doma nechtěli a vyhrožovali útulkem. A tak nám do bytu přistála vykulená a velmi ukecaná míca s dlouhým pruhovaným ocasem model absolute lemur style.

Protože ochotně a dlouze odpovídala na každý komentář směřující k ní sofistikovaným "eeebleblebleuuu mou mou mou blíp", dostala rychle přízvisko paní profesorka. Dnes po většinu času odpočívá v akademickém senátu spodních pater škrabadla.

Buc Frankensteinová

V roce 2013 jsme si z umisťovací výstavy od našeho oblíbeného útulku Sluníčko přivezli domů životem tvrdě zkoušeného prcka. Vylezl z přepravky, rozplácnul se na zemi svýma pokroucenýma packama ve stylu "buc" tady si lehnu, budu vrnět, ty drbat a budeme si rozumět. A taky, že jo. Začali jsme jí říkat slečna Buc Frankensteinová.

Proč Frankensteinová? Protože se svým trikolorovým zbarvením, pokulháváním a špatně srostlou trojitou zlomeninou ocásku vypadala jako několik koťat sešitých dohromady v laboratoři šíleného vědce. Bucíková (ex-Jituška) vděčí za svůj život paní, která z nemocniční bezdomovecké kolonie koček přinesla bezvládné, nedýchající tělíčko do útulku Sluníčko. Pro tehdy začínající útulek byla nejtěžším případem a jedině díky jejich neuvěřitelné péči a skvělé práci doktorů dokázala Bucíková přežít náročnou operaci přetržené bránice, úrazu neslučitelného se životem.  Není divu, že útulek dlouho zvažoval, komu tuhle několik měsíců  vymazlovanou a opečovávanou pacientku předá.

Buc Frankensteinová je opravdu speciální případ a s veterinou má bohužel zkušenosti i nadále. Loni podstoupila operaci sešívání šlach, jejíž rekonvalescence byla naštěstí neuvěřitelně rychlá a úspěšná, takže krátce na to už znovu proháněla hračky po bytě. Na začátku letošního roku nás hodně zmrazil objev vrozené srdeční vady, kterou na kardiologii označili za pravděpodobnou příčinu jejích epileptických záchvatů. Už více než půl roku se u ní nicméně žádný záchvat neprojevil a my moc doufáme, že současné období velké přítulnosti, sjíždění šantou kočičí a přibírání na váze bude pokračovat dále.  

Gozer Cestovatel aka Gozer Gozerian

Na podzim 2014 jsme zveřejnili inzerát poptávající nového manažera na pozici Human Resources. Sešlo se nám asi šest nabídek fešných útulkáčů a jeden zájemce o pozici z řad lidských bytostí (hehe).

Vítězem měsíčního konkurzu na pozici čtvrtého Holocats manažera se nakonec stal naprosto uhrančivý rok a půl starý kocour Gozer (ex-Snížek z útulku Kočičí azyl). Dnes sněhobílý, zdravě vykrmený kocour byl objeven jako zablácené kotě motající se na kraji Prahy kolem kravína a zemědělských strojů. V listopadu 2014 měl za sebou už čtyři neúspěšné cesty na umísťovací výstavy. Z pelechu do přepravky, z přepravky do auta, poté se nakrucovat celý den před zájemci v kleci a zase zpátky do přepravky, auta, útulku...Všichni asi ve strachu před domácností plné bílých chlupů vyčkávajícího krasavce přehlíželi. Tche, to jste o něco přišli, srábci.

Rok po návštěvě modřanského betonového chrámu Prior, odkud jsme si tehdy odnesli slečnu Bucíkovou, míříme s přepravkou na další umísťovačku. Už na schodech budovy se dáváme do řeči s paní z Kočičího Azylu. Ještě než vejdeme do dveří, láká nás slovy "mám pro vás krásnýho kocourka"...o minutu později nám kolem krku visí sněhobílý vrnící chundeláč, objímá nás packami, otírá láskyplně čenich a hlásí "kde že to bydlíte lidi a kolik že pater má to škrabadlo?" Bylo jasno, konkurenci smetla bílá tsunami.  

Byla pořádná zima, brali jsme to přes veterinu, všechno dost trvalo, tramvaje nejely, ale kocour trpělivě čekal na nové sídlo. Stal se z něj Gozer Cestovatel a přes svou nevinnou bílou hřívu je to největší satanáš na základně. Žere nám sušenky přímo od pusy, s oblibou kouše ostatní manažery do zadnice a neustále má hlavu v lednici a vymetá zeleninu. Nejradši má rukolu.

Ps. pokud netušíte, odkud pochází pojem Gozer, pokračujte napravit kulturní nedostatky zde: http://goo.gl/6XEUPs

Edgar Allan Meow aka Eddie

Listopad 2015: "Váží to 1,1kg a poslední dny nám to dalo pořádně zabrat. Náš malý host, zhruba čtyřměsíční nalezené kotě, už oběhlo internet a všem patří díky za sdílení. Prcek si k nám ale zdá se cestu vyšlápnul naprosto cíleně a nehodlá se nikam vracet ani přesouvat. Protože poslední noci pršelo, přesunuli jsme azylanta rovnou dovnitř a po pár šarvátkách, vetřeleckém syčení a několika dokonale odzbrojujících kousancích jsme si konečně porozuměli. Pomalu přecházíme do fáze vyhřívání u topení, drbání na břiše, zvědavého prozkoumávání Holocentrály a vzájemného seznamování s manažery (a jejich miskami).

Je tu ještě jedna věc...tohle škvrně se opravdu nebezpečně podobá našemu CEO Čarokrásnému. Kdyby to bylo biologicky možné, řekli bychom, že si kocour před časem vyrazil do okolí na 'nudge, nudge, wink, wink, say no more!' večírek..."

Edgar Allan Meow byl naším prvním příchozím z temnot, ze světa za oknem, z Homelessovy kočičí dimenze hladu a zimy, z čekárny Grandhotelu Holocats...zkrátka ze světlíku, ze kterého se line teplo a pachy rybožroutů i jejich chutných pamlsků. Byli jsme sice zvyklí na občasné imperiální droidy sondující na okolních zídkách, nikdy se ale chlupáči z místních gangů neodvážili tak blízko. Edgara ovšem přivedl strach o holý život. Taky se o něj podle zuřivého syčení a prskání uměl na ulici prát.

Vyčerpaná černá sušenka za oknem nevypadala, že by mohla venku přežít nastávající zimu. Z očí a nosu mu teklo, bylo jasné, že výsledky na veterině ukážou minimálně oblíbence všech pouličních koček mykoplasma. K rýmě a všeobecnému zavšivení se přidal pro nás neznámý nováček - střevní parazit giardióza, který dal prckovi pořádně zabrat. Po půlroční péči v Holocatsově rekonvalescenčním ústavu nicméně z Eddieho vyrostl statný skoro šestikilový kocour s tak hustou srstí, že by v hračkářském  regálu s plyšáky snadno zapadl.

Ex-pacienti Holocatsova rekonvalescenčního ústavu

Johnny Zavokňák

Pět chlupatých skvrn, které vám kříží cestu k ranní dávce kofeinu už začínáte opravdu vnímat. Zkuste přidat šestou a úzkou chodbu v bytě k tomu a každodenní dávka indianajonesovského napětí je zaručená...

Prosinec 2015: "Nejsme si zatím jisti jeho pohlavím ani tím, jestli někomu nepatří a nechodí k nám jen koukat do oken a eskapády našich manažerů pro něj nejsou prostě jen něčím jako primetimem v televizním programu. V každém případě mu u nás chutná, vypadá velmi čile, občas si z venkovního dobrodružství přinese parádně zablácené tlapky a jindy zase voní parfémem staré dámy. Je to dobrodruh a podle všeho i velký mazel. Vzhledem k tomu, co vše nám před nedávnem z venku přinesl piškoťák Eddie ale bude Johnny muset zůstat v systému Windows."

O pár dní později se ale Johnnyho osud vydal jiným směrem: "Před půlnocí se náš nejnovější nalezenec vrátil z venku do pelechu a když na nás otočil tvář, byla to scéna jak z hororu. Vypadá to, že někdo toho vrnícího důvěřivýho dobráka nakopnul do hlavy tak, že mu zlomil čelist, vrátil se chudák celej zlitej krví. Momentálně je na injekcích ve Vetcentru Stodůlky a čeká do úterka na operaci. Očekávaný rozpočet na zákrok se pohybuje kolem 10 tisíc, takže veškerý výdělek z  poputuje následující týdny na jeho léčbu. Johnnyho po operaci přesuneme dovnitř do karantény, postaráme se o jeho úspěšnou rekonvalescenci a až bude v pořádku, nejspíš ho nabídneme nějaké hodné duši k adopci."

Díky neuvěřitelné vlně podpory a zájmu o speciální edici hrnků s fotkami koček našich fanoušků se nám podařilo během týdne vybrat dost peněz na operaci i následné medikamenty. Sám Johnny si pozornost a přesun do tepla Holocentrály začínal rychle užívat:

"Necelý týden po operaci a Johnny Zavokňák už svým znovu nabraným půvabem táhne rybožroutí slečinky z dalekého okolí. Nemáme pochyb o tom, že po nocích ho fanynky šmírujou z protějších střech. Čelist se hojí, ze srsti zmizely krvavé šlemy a začíná se zdravě lesknout, pár zoubků už se asi nevrátí, ale čumák chytá barvu a podle nasávání u svačiny se Johnnymu vrací čich o dost dříve, než jsme čekali. Z traumatu už se snad podařilo vydřímat několika hlavními spánky dne a teď by se černobílý sekáč nejradši vyrazil seznamovat s našimi manažerkami. Občas je u dveří k nezadržení," psali jsme z provizorní karantény, kterou jsme pro našeho nového azylanta vytvořili v koupelně. Jak pokračovala léčba další dny?

"Našemu poslednímu pacientovi se daří výborně. Po rozbitém čumáku (až na pár děr mezi zuby) nenajdete známky, do měsíce se nám snad podaří vyhrát boj se všemi parazitními fujtajbly ze světa venku, kvůli kterým ho musíme držet odděleně,  a zhruba za dva měsíce mu budou moct odstranit hřeb z operované čelisti. Až bude léčba u konce, čeká nás asi ta nejtěžší etapa - najít Johnnymu nový domov. Samozřejmě, že nám už teď obrovsky chybí, ale kapacity jsme s neplánovaným příchodem zmrzlého kotěte Eddieho a rozbitého Zavokňáka výrazně přesáhli. Bohužel se to začíná podepisovat na ostatních manažerech. Johnny Z. si zaslouží vlastní pořádný prostor pro rozlet bez fackování nervózními senior manažery (Eddie by mohl vyprávět..)."

Po necelém půl roce všeobecného rybožroutího chaosu a neuróz na Holocentrále se Johnnymu přihodila nejlepší možná věc - naše kamarádka, oblíbená Holofanynka a pomocnice z útulku Šanta kočičí Kristýna se nabídla zajistit Zavokňákovi nový domov v krásném prosluněném bytě s výhledem do lesů. Dokonce souhlasila s tím, že bude třeba Džej Zímu pořídit parťáka na řádění a chvíli na to už ho seznamovala se Ziggy Starmňaukem ze jmenovaného útulku. Jejich peripetie můžete sledovat na stránce Johnny & Ziggy: www.facebook.com/johnnyziggyandtheirhumans/